podčeleď psovitých šelem ... Hesperocyoninae jsou podčeledí psovitých šelem (Canidae), přičemž představují jejich nejstarší radiaci....
Hesperocyoninae
Stratigrafický výskyt: střední až svrchní eocén – střední miocén
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce rodu Hesperocyon
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
(nekategorizováno)Carnivoramorpha
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
Čeleďpsovití (Canidae)
PodčeleďHesperocyoninae
Martin, 1989
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hesperocyoninae jsou podčeledí psovitých šelem (Canidae), přičemž představují jejich nejstarší radiaci.[1]

Systematika

Je známo nejméně 10 rodů z této skupiny, které se vyskytovaly od eocénu až po střední miocén (před asi 40 – 15 miliony lety) v Severní Americe, a to především v oblasti dnešních západních Spojených států amerických, některé fosilní pozůstatky byly nalezeny i v Kanadě a Mexiku.[1] [2]

Rody podle [3] :

Evoluce

Hesperocyoniné vycházejí z některých archaických předků pravých šelem, kteří bývají řazeni do parafyletické čeledi Miacidae. Nejranějším a zřejmě nejznámějším rodem z podčeledi je Hesperocyon, jehož pozůstatky pocházejí z doby svrchního eocénu před asi 37 miliony lety. Ve srovnání s miacidními předky měl Hesperocyon již plně zkostnatělou bubínkovou výduť. Obecně dosahoval velikosti menší lišky a podobal se spíše současným cibetkám a promykám. Představoval mezičlánek mezi plantigrádními stromovými předky a pokročilejšími digitigrádními psovitými. Rod Hesperocyon je považován za předka většiny pozdějších linií psovitých, jako jsou podčeledi Borophaginae, Caninae (do níž se řadí všechny recentní rody) i pokročilejší zástupci samotné podčeledi Hesperocyoninae.[2] [4]

Rané formy hesperocyoninů byly spíše menší až středně velké šelmy, evoluční trend u nejúspěšnější linie rodů MesocyonSunkahetankaEnhydrocyon však vedl ke stále větší velikosti těla a rozvoji hypermasožravosti. Hesperocyoniné dosáhli největší rozmanitosti ve svrchním oligocénu, přičemž svrchně oligocenní rod Enhydrocyon představoval vůbec první hypermasožravou psovitou šelmu, jejíž zuby byly navíc adaptovány k drcení kostí. Podčeleď Hesperocyoninae je ve fosilních záznamech datována až do středního miocénu (tj. do doby před asi 15 miliony lety), posledním žijícím členem skupiny byl rod Osbornodon.[1] [2]

Odkazy

Reference

  1. 1 2 3 GOSWAMI, Anjali. Introduction to Carnivora. In: GOSWAMI, Anjali; FRISCIA, Anthony. Carnivoran evolution : new views on phylogeny, form, and function. Cambridge ; New York: Cambridge University Press, 2010. ISBN 9780521515290, ISBN 9780521735865. S. 16.
  2. 1 2 3 WANG, Xiaoming; TEDFORD, Richard. Dogs : their fossil relatives and evolutionary history. Paperback edition, 2010. vyd. New York: Columbia University Press, 2008. ISBN 978-0-231-50943-5, ISBN 0-231-50943-X. OCLC 822229250 S. 23–26. 
  3. WANG, Xiaoming. Phylogenetic systematics of the Hesperocyoninae (Carnivora, Canidae). Bulletin of the AMNH ; no. 221. digitallibrary.amnh.org. 1994. Dostupné online [cit. 2021-08-23]. (anglicky) 
  4. ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2007. Dostupné online. S. 134–135. 

Externí odkazy





  Go to top  

This article is issued from web site Wikipedia. The original article may be a bit shortened or modified. Some links may have been modified. The text is licensed under "Creative Commons - Attribution - Sharealike" [1] and some of the text can also be licensed under the terms of the "GNU Free Documentation License" [2]. Additional terms may apply for the media files. By using this site, you agree to our Legal pages [3] [4] [5] [6] [7]. Web links: [1] [2]