Pojem z petrografie pro mikroskopicky malý krystal polykrystalické struktury ... Zrno je pojem, který se v petrografii užívá pro krystalické součásti hornin nebo pro polykrystalické struktury – krystality....

Zrno je pojem, který se v petrografii užívá pro krystalické součásti hornin nebo pro polykrystalické struktury – krystality.

Mikroskopický snímek modré břidlice

Primární zrna vznikají, když krystaly ztuhnou v tavenině, ve které jim okolní krystaly brání ve volném růstu. Ztuhnou na polykrystalickou strukturu, většinou s mikroskopickou velikostí zrn. Sousední krystality polykrystalu se liší v orientaci své krystalické struktury.[1]

Na nábrusech[pozn 1] [2] leštěných a kyselinou upravených vzorků hornin lze přechody z jednoho krystalu do druhého, tedy hranice zrn, vidět jako tmavé čáry nebo barevné změny.

Zrnitá struktura rud je typická pro rudy tvořené jedním nebo více rudními nerosty, vyvinutými v zrnech více méně pevně mezi sebou spojených, ale dobře makroskopicky pozorovatelných. Příkladem zrnité struktury rud mohou být magnetovcové rudy ze skarnů na Českomoravské vysočině, některé chromitové rudy a jiné.[3]

Sekundární zrna se vytvoří ze zrn primárních vysokpu teplotou a tlakem při rekrystalizaci. Jako zrna se označují také částice sedimentárních hornin.

Zrnitá struktura sedimentů je převážně druhotného původu. Vznikla rekrystalizací původně koloidního, kalového a jiných sedimentů[pozn 2] intenzivním orientovaným dorůstáním zrn (například v kvarcitech). Nejhojněnji se vyskytuje u karbonátových hornin, především u vápenců. Méně často bývá primární povahy, jako například u některých solí, sádrovce a u hornin, které vznikly přímou krystalizací z roztoku.[3]

Poznámky

  1. Nábrus je nalešténý vzorek horniny pro mikroskopické studium v odraženém světle.
  2. Kalové sedimenty se skládají z částic menších než 0,01 mm.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kristallit na německé Wikipedii.

  1. Heinrich Oettel, Hermann Schumann: Metallografie mit einer Einführung in die Keramografie. 15., přepracované a rozšířené vydání. Weinheim 2011, ISBN 978-3-527-32257-2.
  2. PETRÁNEK, Jan. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 201. 
  3. 1 2 SVOBODA, Josef F. Naučný geologický slovník II. díl: N – Z. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, Československá akademie věd., 1961. 832 s. S. 634. 




  Go to top  

This article is issued from web site Wikipedia. The original article may be a bit shortened or modified. Some links may have been modified. The text is licensed under "Creative Commons - Attribution - Sharealike" [1] and some of the text can also be licensed under the terms of the "GNU Free Documentation License" [2]. Additional terms may apply for the media files. By using this site, you agree to our Legal pages [3] [4] [5] [6] [7]. Web links: [1] [2]