... ...
Údaje o textu
Titulek: Petr Iljič Čajkovskij
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 1., str. 21-22
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Petr Iljič Čajkovskij
Petr Iljič Čajkovskij

, největší melodik ruský, nar. 7. V. 1840 ve Votkinsku, vjatské gub., jako syn hornického inspektora, který se stal r. 1858 ředitelem technologického institutu v Petrohradě. Navštěvoval právnické učeliště v Petrohradě, načež se stal r. 1859 úředníkem v ministerstvu financí. Zároveň se vzdělával v hudbě, které se oddal úplně r. 1863, opustiv státní službu a vstoupiv do konservatoře petrohradské, kdež mu byli učiteli A. Rubinstein (v komposici) a Zaremba (v theorii). Vliv na toto rozhodnuti měl zvláště mladý básník Apuchtin a otec Petrův, ačkoliv sám byl zcela nemusikální. Na další jeho vývoj nejvíce působil jeho přítel H. Laroche. Konservatoř absolvoval r. 1865 s vyznamenáním za svou skladbu „Hymnus na radost“ (na slova Schillerova), a hned r. 1866 byl povolán N. Rubinsteinem za profesora theorie na konservatoř moskevskou, kdež působil 11 let, jsa tu činný jako skladatel i hudební spisovatel. Podnikavý P. Jürgensen stal se ochotným vydavatelem jeho děl. První jeho dílo tištěné jest Scherzo a Impromptu (op. 1.) pro klavír, ze skladeb orchestrálních byly nejprve provozovány: Tanec žneček (1865 řízením Jana Strausza) a Ouvertura f-dur (1866). Ze symfonických prací měla první veliký úspěch ouvertura: Romeo a Julie. R. 1877 se nešťastně oženil - manželství jeho bylo rozvedeno již po několika nedělích. P. vzdal se pak svého úřadu a cestoval do Švýcar a Italie, kde dokončil „Oněgina“ a napsal 4. symfonii. Do té doby spadá počátek jeho poměru s paní z Mecků, velmi bohatou a nadšenou ctitelkou jeho talentu, která mu ročním důchodem 6000 rublů zajistila bezstarostnou existenci. Žil pak střídavě u sestry v Kaměnce, na statcích své příznivkyně, v cizině (San Remo, Clarensu v Italii), v Petrohradě a Moskvě. Jen pomalu odkládal vrozenou ostýchavost a vystupoval pak jako dirigent ve vlasti i ve všech velikých městech ciziny (1888 v Praze). Universita v Cambridge jmenovala jej čestným doktorem. R. 1890 trávil ve Florencii, kde složil „Pikovou dámu“. Car mu povolil čestný dar 3000 rublů ročně. Naposled — 9 dní před smrtí — Č. dirigoval svou VI. symfonii („pathetickou“). Tušení blízkého skonu provívá hlubokou tou skladbou. Zemřel 6. XII. 1893 v Petrohradě cholerou a byl pochován na hřbitově kláštera Alexandra Něvského. Přičiněním jeho bratra Modesta udržován jest v původním stavu dům, kde se Petr narodil; tamtéž jest založen archiv Čajkovského. —

Počet skladeb Č. jest ohromný. Nejvýznačnější jsou: 7 symfonií („Zimní snové“ op. 13. — symf. c-moll — d-dur — f-moll — e-moll — h-moll (pathetická) op. 73 z r. 1893 a „Manfred“), 6. orch. suit—řada progr. ouvertur (k opeře „Vojvoda“, „Dánská“, „Bouře“, fantasie „1812“ — a j.), fantasie („Francesca da Rimini“ a j.), symf. básně („Fatum“), symf. baladaVojvoda“, „Slovanský pochod“, „Korunovační pochod“, „Vojenský pochod“; skladby z hudby komorní (3 kvarteta, 1 sextet); klavírní koncerty, skladby pro housle a orchestr, cello a orchestr, pro solový klavír (Dětské album“, „Roční čas“), množství písní sólových, duet a skladeb sborových s orchestrem („Moskva“, „Romeo a Julie“, „Slavík“), melodramata; skladby církevní (9 skladeb pro velký sbor, hymnus ke cti sv. Cyrilla a Methoděje); 3 balety („Labutí jezero“ — 1876 —„Šípková Růženka“ — 1890 — „Louskáček“ — 1892). — Opery: Vojvoda (v Moskvě 1868 — později zničil až na ouverturu a tance); Rusalka (1869 — neprovozováno a zničeno) ; Opričník (na vlastní text — v Moskvě 1874); Vakula kovář (v Petrohradě 1876, přepracován r. 1885 pod názvem „Trepky“); Eugenij Oněgin (lyrické scény —.1877); Panna Orleanská (na vlastní text — v Petrohradě 1881); Mazeppa (1880); Čarodějka (1887); Piková dáma (1890); Jolantha (1892).

Čajkovskij byl hudební génius převážně lyrický, při tom věrný, uvědomělý Rus, přísně konservativní, neúčastnící se mladoruského hnutí školy Balakirevovy. Ve své skladatelské činnosti jest samostatný a originální, ačkoliv se dovede přizpůsobiti slohům cizím, zvláště francouzskému, umí svým pracím dodati zvláštní charakteristiky, specificky ruské, přecházející od momentů téměř dívčí něžnosti až k výbuchům síly brutální. Všecky skladby vynikají výraznou melodikou, ušlechtilou harmonií, význačnou instrumentaci a pestrou vynalezavostí rhytmickou. Největší poměrně hodnotu mají skladby komorní a klavírní, zaručující mu nesmrtelnost.

Jako spisovatel hudební Č. vydal: Nauku o harmonii, (přeloženou do několika jazyků světových), Stručnou nauku o harmonii, přeložil Gavaertovu „Nauku o instrumentaci“, překládal a upravoval libreta a redig. vydání skladeb Bortnianského.





  Go to top  

This article is issued from web site Wikisource. The original article may be a bit shortened or modified. Some links may have been modified. The text is licensed under "Creative Commons - Attribution - Sharealike" [1] and some of the text can also be licensed under the terms of the "GNU Free Documentation License" [2]. Additional terms may apply for the media files. By using this site, you agree to our Legal pages [3] [4] [5] [6] [7]. Web links: [1] [2]